Malé stromečky ležérně umístěné v obývacích a jiných pokojích nebo nenápadně zdobící zahradní skalky mnoho lidí doslova zbožňuje. Málokdo však ví, jak se o takový přírodní úkaz správně starat, potažmo jak vlastně vznikl. Pojďme se tedy v tomto článku do problematiky bonsají zahloubat a dozvědět se potřebné informace k jejich pěstování.
Na úvod by se žádalo nejdřív zodpovědět otázku, co to vlastně bonsaj je. Jedná se o prastarý um miniaturizace stromů, které díky ní lze pěstovat v misce nebo malém květináči. Tato praktika má svůj původ v Číně, později se rozšířila i do Japonska a dalších zemí Dálného východu. Až přelom 18. a 19. století dal bonsaje poznat i Evropanům, kteří se do jejich pěstování také nadšeně ponořili. Název bonsaj či bonsai je složeninou dvou slov, bon a sai. Dohromady tvoří pojem „strom v misce“. Strom je sai, miska bon. Dnes již na takovou terminologii tolik nedáme a troufám si tvrdit, že většina z nás měla až doteď slovo bonsaj ve stejné přihrádce jako třeba javor nebo třešeň. Uvědoměním si ale původu slova přichází i uvědomění ušlechtilosti, kterou v sobě nese každý z těchto miniaturních stromečků.
Prvním omylem, kterého se laický pěstitel často a rád dopouští, je přesvědčení, že bonsaj nepotřebuje živiny a vláhu, protože nepotřebuje růst. To je ale hrubá chyba. Každá rostlina potřebuje péči a bonsaje nejinak. Pokud je budete držet moc zkrátka, budou jim uvadat, zasychat a žloutnout listy nebo jehlice nebo odumírat větve. Také se ruku v ruce s tím stanou méně odolnými vůči škůdcům a napadením nejrůznějšími nemocemi. Bonsaj proto potřebuje dostatek všeho, co zajistí její vitalitu a prosperitu.
Velikost bonsají se různí kus od kusu a záměr od záměru. Můžete tak pečovat jak o několika centimetrové „zárodky“ až po metrový „keřík“. Spolu s výškou stromku se pak odvíjí i objem potřebné zeminy a potažmo nádoby, v které bonsaj přechováváte.
Stěžejním pro prosperitu rostliny je zajisté umístění, které pro ni uložíte. Samozřejmě je každý druh (ba dokonce i každý kus) originál a potřebuje něco trochu jiného než zbytek, ale i přesto lze bonsaje dělit do tří kategorií. Tou první jsou ty stromečky, které vyžadují plný sluneční svit, a to celoročně. V těchto podmínkách si libují borovice nebo jalovce. Neuškodí ani dalším druhům, ale u nich je třeba zvýšeně dbát o častý přísun vody. A tím „častý“ se rozhodně nemyslí interval několika dní! I borovice a jalovce by měly dlít v půdě, která v sobě má vláhu, což není tak snadné na prosluněných stanovištích zajistit. Zvlášť malé misky dovedou úplně vyschnout již za pár hodin, a proto je pravidelné ranní i večerní (často také polední) kropení nutností. Pokud tedy víte, že jste v těch největších parnech celé dny pryč, je vhodnější bonsaje alespoň částečně přistínit. Co se týče právě přesazených kusů, ty by se měly přímému slunečnímu světlu nadobro vyhýbat zhruba dva týdny. Jediná borovice opět dobře snese sluneční svit i těsně po přesazování.
Druhým typem bonsají jsou ty, jejichž optimální životní podmínky vězí v přistíněných stanovištích. Princip spočívá v tom, že přes léto v době největších veder, to jest již od deváté ranní až po pátou či šestou večerní, stromky z části zakryjete. Využít můžete takzvanou stínící síť, která se o to hravě postará.
Třetím a posledním druhem jsou ty rostliny, které milují zejména dokonalý stín. To, že si v něm libují, však neznamená, že by sluneční záři nepotřebovaly vůbec. Jen málokterý druh dovede dobře prospívat bez jediného kontaktu se sluncem. Tím může být třeba tis či buxus. Ostatní rostliny, ať již jsou během dne umístěny kdekoli, kam slunce nepadá, potřebují alespoň na pár hodin na slunce. S tím se můžete vypořádat dvěma způsoby. Buď budete květináče s rostlinami pravidelně přenášet z místa na místo, nebo vyberete takový kout, ve kterém je po většinu dne tma, ale pod jistým úhlem a v jistou denní dobu do něj přeci jen sluneční paprsky zasahují.
Obecně bonsajím nesvědčí vítr. Jednak může stromky zasazené v malých miskách snadno převrhnout či dokonce shodit na zem a jednak vede k vysychání kořenů rostlin. Přesto se nemusíte obávat dopřát rostlinám čerstvý vzduch, jehož proudění má blahodárný vliv na korunu (a je vhodnou prevencí před plísněmi, houbami a podobně). Čerstvý vzduch však neznamená vítr a průvan!
Tím, co by mělo vaše bonsaje pravidelně vyživovat, je dešťová voda, která neobsahuje soli. Navíc si ji můžete sami dobře nachytat a bydlíte-li v rodinném domku, využít třeba rezervoárů. Pokud tuto možnost nemáte, pak je vhodné používat několik dní odstátou vodu nejlépe ze studny, v běžných případech pak i z vodovodu.
Důležitá je i teplota zálivky, která by měla odpovídat teplotě místnosti. Než proto bonsajím jejich výživu dopřejete, postavte vodu na pár hodin do místnosti, v které je přechováváte. Ledová voda použitá v parném létě rostlinám přivodí šok. Stejně tak vlažná až horká zálivka podaná v zimě neprospěje rostlině o nic více.
Bonsaj by měla být zasazena v savém substrátu, který voda rychle a stejnoměrně prostoupí. Díky tomu se nestane, že by voda stékala po okrajích nádoby, aniž by se vsákla, nebo že dojde k nepravidelnému zavlažení rostlinky. Lepší než silný proud vody je používat konvičku s co nejužším hrdlem, nebo pak přímo rozprašovač. U bonsají neplatí jako u ostatních rostlin tvrzení, že správná doba pro další zálivku je až tehdy, kdy je substrát již suchý. Bonsaj si říká o další porci již ve chvíli, kdy je zemina ještě částečně vlhká.
Pokud jste se rozhodli stát se pěstitelem bonsají, musíte mít na vědomí, že to není jen o zalévání a obdivování jejich krásy, ale že nutně budete muset vzít do ruky i nůžky nebo pilku. Musíte pravidelně ořezávat přerostlé větve (či nadbytečné větve). K tomu je nejlepší zima coby roční období, kdy je bonsaj ve vegetačním klidu. Takto vzniklé rány je ale třeba pečlivě ošetřit, aby se do ní nedostala infekce a aby dobře zaschla. Základem je správný řez, který by měl být proveden velmi ostrým nástrojem. Rozhodně se vyvarujte jakémukoli „pižlání“, které vede akorát k roztřepení konců rány. Případně můžete použít i pilníček, kterým plochu řezu zapilujete. Lepším nástrojem však je roubovací nůž. Vždy pamatujte na to, že řezu můžete podrobit pouze vitální a dobře zakořeněnou rostlinu. Těm, které se samy potýkají s problémy s vlastní existencí totiž řezem nejspíše rovnou zatlučete poslední hřebík do rakve.
Plochu řezu byste poté měli ošetřit CUT pastou, což je výrobek dovážený přímo z Japonska. Existuje ve dvou variantách, a to podle jeho podoby a vzhledu. Jednou z podob je něco, co bychom přirovnali k modelíně nebo keramické hlíně, druhou pak skupenství připomínající zubní pastu, Indulonu nebo jakýkoli pleťový krém v tubě. Na velké řezné rány se hodí více „pasta“, na malé ranky pak „modelína“. Pořizovací cena je však celkem vysoká, nicméně kvalita a péče, kterou stromkům CUT pasta poskytuje, za to určitě stojí.
Jinou alternativou je štěpařský vosk, který se hodí k péči jen o pár druhů bonsají. Nejedná se o látku, která by byla všeobecně velmi v oblibě, ale použít se rozhodně také dá. Třetí a také mírně kontroverzní látkou k péči o otevřený řez je bonsaj lak. Dobře uzavře ránu a zabrání tak průniku infekce, ovšem dovede i obarvit místa a plochy, které vůbec nechcete.
Kromě řezů vás v péči o bonsaj čeká také pravidelné zaštipování, díky kterému docílíte jemného větvení větví a udržování koruny dostatečně nízko v poměru ke květináči a výšce kmenu. Zaštipují se letorosty ze současného roku, případně ještě ty loňské. K této praktice je třeba pořídit si bonsajové zaštipovací nůžky, ale obejít se můžete i s dostatečně ostrými obyčejnými.
Hnojení je kapitola sama pro sebe. Přirozeně by měla být rostlina schopná prosperovat i bez hnojení, jelikož se k živinám dostane prostřednictvím zálivky a fotosyntézy, zbytek pak dodá substrát, v kterém je zasazena. Lze však jen doporučit dopřát stromku i přídatná hnojiva. Ty jsou k dostání ve dvou podobách – průmyslově vyráběná nebo přírodní. U těch přírodních se může jednat například o produkt z ryb, o rohovinu, moučku a podobně. Výhodou přírodních hnojiv je fakt, že jsou bezpečnější po ekologické stránce a účinné látky uvolňují postupněji a rovnoměrněji. Hnojiva lze také dělit podle skupenství, ve kterém jsou k dostání, a to coby hnojiva sypká, tak i jako kapalná.
V období jara je nejlepší užívat hnojiva bohatá na dusík, který se stará o hladký růst. Léto je pak dobou, kdy je dobré dusík vyměnit za draslík spolu s fosforem, které se z části postarají o přípravu na nadcházející mrazy. Obecně platí, že se to s hnojivy nesmí přehánět! Pamatujte, že rostli ně se bude dařit lépe, když na hnojiva úplně zapomenete, než když ji jimi budete přes míru „vykrmovat“. Hnojiva také nepatří do misek či květináčů kusům, které byly v nedávné době přesazeny, nebo které mají nějaké závady na kořenech.
Poslední důležitou kapitolou v životě a pěstování bonsají je jejich přezimování. Jak již bylo zmíněno výše, zima je obdobím jejich vegetačního klidu. I když by nejspíše bonsaje zimu přežily i samy, je na vás, abyste se postarali o její snadný průběh. Na zimu je nutné začít rostliny chystat už v létě a to tím, že necháte plně vyzrát pupeny (přísunem světla, živin, případně hnojením).
Přes zimu pak rostlině dodávejte jen minimum vláhy, ale nezapomínejte na to. Bonsaj není kaktus, který se nemusí v zimním období zalévat vůbec! Kořeny bonsaje nesmí nikdy plně vyschnout. Zima je také dobrým obdobím, kdy je možné provádět postřiky proti škůdcům hojně se množícím hned zjara.
Pěstovat bonsaje je sice krásný koníček, rozhodně se ale nejedná o žádnou procházku růžovým sadem. Pokud jste začátečník, čeká vás ještě řada let zkušeností, pokusů a omylů. Absolutní shody na nejlepším způsobu pěstování bonsají se jen těžko dočkáte. Každý pěstitel má své vlastní zkušenosti a každý si prošel nejrůznějšími „závadami“, chorobami rostlin a podobně. Proto je pro každého začátečníka vhodné vyhledat si do začátku odbornou literaturu či bonsajistu ve svém okolí, kam bude docházet pro rady.
Tak jako tak je ale pěstování těchto miniaturních stromečků velmi exotickou a ušlechtilou záležitostí, která vám kromě povinností přinese i mnoho radosti z prosperujících stromečků. Přeji proto mnoho zdaru při péči o právě ty vaše bonsaje!