Jak nakupovat v supermarketu, abyste si neodnášeli zbytečnosti?

Určitě dobře víme, že supermarketům a jiným hyper / mega / vele marketům vůbec nejde o to, abychom si spokojeně a se zadostiučiněním odnesli z prodejny to, po čem toužíme. Ale že jim jde o zisk. Zisk, zisk a zase jenom zisk. Více než o spotřebitele usilují o to, co má takový spotřebitel ve své peněžence – tedy o peníze drobné i větší. V zájmu své věci pak nejen, že nabízejí akční slevy a zvýhodněné ceny vybraných produktů, ale bojují i jinými strategiemi. Pro to, abychom z bojového pole vzešli jako vítězové nad tímto podsouvaným konzumem, se musíme proti jejich taktikám náležitě obrnit. A hlavně se s nimi předem seznámit. Jinak se nám lehce stane, že naše nákupní košíky budou při odchodu z takového centra naplněné až po okraj, zatímco peněženky prosté jediného halíře.

Pojďme se tedy podívat na hlavní metody, jak nás supermarkety chtějí přimět nakupovat své produkty:

1. Nejdražší zboží je umísťováno do výše očí. Regály, které máme v zorném poli „nejblíže pohodlnému pohledu“, jsou pro nás proto i nejvíce nebezpečné. Než dáte jedno zboží do svého košíku, koukněte nahoru i dolu – není tam stejný druh, ale od jiného výrobce a za podstatně nižší cenu? Vsadím boty, že ano. Můžete tak své malé vítězství nad vysokými cenami oslavovat takřka u každého regálu. A to ať se jedná o hygienické potřeby, čokolády a jiné cukrovinky, čaje, alkohol nebo drogerii. Vždy ten samý postup!
2. Vedení nákupních center také velmi spoléhá na to, že se budete nudit ve frontách u pokladen. Proto k nim aranžuje regály s drobným zbožím, které často lidé přidají do svých nákupních košíků takřka bezmyšlenkovitě. Například žvýkačky, čokoládové tyčinky a podobně. Asi spoléhají, že z nudy dostanete na podobné věci chuť. A pokud se tak stane, už nemáte možnost výběru z desetimetrového úseku plného sušenek, čokolád a dobrot, ale z pár druhů, které svojí cenou začínají plus mínus na deseti korunách. Jindy ale můžete okukovat lahve s drahým alkoholem – tvrdým samozřejmě, víno přece stojí v porovnání s ním moc málo (ale pozor, když jsme u vína, naučte se rozeznat kvalitní víno od nekvalitního). A ještě jindy možná sklopíte zrak poté, co pohlédnete na krabičky prezervativů. Asi se nebudete ničemu divit, levnější značky okolo 20 – 30 korun zde nemají, vedou tu jen Durexy a multipacky Durexů za trojcifernou částku. Nenechte se proto nikdy nachytat! Neutrácejte za to, co vidíte, ale za to, co skutečně chcete nebo potřebujete. Podobně to bývá i s chladícími boxy nedaleko od pokladen. Limonády, které si můžete nechlazené koupit úplně na začátku prodejny, si zpravidla můžete do košíku vložit i chlazené u pokladen. Všimněte si, že tam ale mají jen Coca Colu, energetické nápoje nejvyhlášenějších značek (a nejvyšších cen) a vše, co nestojí malicherné částky.
3. Některé super/hypermarkety stavějí své prodejní plochy tak, aby zákazník, který do ní vejde, musel chtě nechtě projít všemi zákoutími. Regály jsou rozestavěné do jednolité „chodby“, která vás, kteří jste přišli pro půlku chleba nebo kilo jablek přimějí projít kolem těstovin, sýrů, uzenin, drogérie i sladkostí. Osobně jsem si myslela, že tato strategie je již hudbou minulosti, ale mýlila jsem se. Mohu vám jen poradit, ať se podobným střediskům obloukem vyhýbáte, je-li to pro vás možné.
4. Věděli jste, že některé supermarkety naschvál pouští do svých prostor umělou vůni pečeného chleba? Na chleba nedá dopustit asi žádný člověk slovanského původu, a tak v nás vůně právě dopečeného pecnu ihned vyvolává chuť na takovou dobrotu. Případně se může oddělením pečiva nést sladká vůně šátečků nebo listového těsta. Kdo ví, kdy jde o skutečnou a kdy o umělou? Pokud chcete mít jistotu, na pečivo předem (samozřejmě přes sáček) sáhněte. Je-li teplé, berte. Je-li studené, nenechte se oklamat. Může tam být od rána. Nehledě na to, že mnoho a mnoho pečiva pochází ze zamražených a jen dopékaných polotovarů.
5. Supermarkety mají také tendence nalákat vás na domnělé slevy. Za prvé si vždycky ověřte, zda se o slevu skutečně jedná, nebo zda jen měl management prodejny potřebu dát k běžné ceně kartičku „akce!“. A pokud se skutečně o snížení ceny jedná, zkoumejte ještě, kolik korun přesně tímto nákupem ušetříte. Pokud je to padesát haléřů nebo koruna, zase tak horká nabídka to není. Skutečně byste tu věc koupili? Měli byste potřebu vložit ji do košíku, kdyby vás neupoutala právě ta informace o ceně?
6. Kapitolou samou o sobě jsou také akce 2+1 zdarma, 3+1 zdarma, 4+1 zdarma a víc + něco zdarma. Sleva je často velmi markantní, ale ve výsledku za daný produkt dáte víc peněz, než kdyby v akci nebyl. V případě, že jde o zboží spotřebního typu nebo o zboží, které se nezkazí, možná budete slevou nadšeni. A to je v pořádku. Ve chvíli, kdy ale pod vlivem obří slevy vkládáte ke zbylému nákupu něco, co vlastně vůbec nepoužíváte nebo si jen říkáte, že byste to mohli zkusit (například pít kávu, i když to běžně neděláte), to už v pořádku není. To jste se jen nechali strhnout lákavou cenou. Je dobré nikdy nepustit z paměti, že jakkoli se slevová akce vyplatí vám, vždy se také ještě pětkrát více vyplatí prodávajícímu.
7. Nenechte se zmást velikostí nákupního košíků. Jsou obchodní centra, kde mají místo normálních vozíčků těžko ovladatelné takřka „kamiony“, na jejichž dně vypadá normální běžný nákup jako mini nákup jenom toho nejnutnějšího. Představte si ale, že byste měli naskládané zboží přendat do příručního košíčku nebo do košíku, který naleznete v maloprodejnách. Najednou by to „nic“, co se krčí na dně velkého koše, zabralo celé dno normálního (a dříve standardně velikého) košíku.
8. Pokud nakupujete v obchodním domě, kde jsou běžné ochutnávky produktů, ochutnejte, ale nutně nekupujte. Do toho vás nikdo nutit nemůže. Jsou lidé, kterým přijde hloupé poté, co nějakou potravinu ochutnají, jednoduše odejít. Nač ale kupovat produkt, který vlastně normálně nekupujete, a o kterém by vás to ani nenapadlo, kdyby vám jej někdo nenabídl? Slušně poděkujte, usmějte se, ale nenechte si do košíčku položit kávu za 150 korun nebo nejnovější čokoládu za bezmála stokorunu. A nebojte se, že by to od vás bylo zlé. Brigádníci, kteří ochutnávky zprostředkovávají, dostávají zpravidla vždy hodinovou mzdu bez ohledu na to, jestli tato reklama uspěla i u pokladen. V podstatě to v takto velkých centrech ani nejde nijak spočítat či vykázat.

Zde jste dostali možnost seznámit se s několika základními typy strategií, které velké obchodní řetězce velmi často (a velmi rádi) používají. Když půjdete do nákupního střediska s tímto vědomím, většinou se vám povede rádoby nenápadnému tlaku odolat – a to s úsměvem na rtech. Je zbytečné své peníze věnovat věcem, které vlastně vůbec nechceme ani nepotřebujeme. To nechte na jiných, kteří si neumí souvislosti uvědomovat...Přeji vám tedy spokojené nakupování. A co říci závěrem? Je také možnost se na velké řetězce lidově takříkajíc vykašlat a jít někam, kde si prodejci svých zákazníků skutečně váží – bez potřeb působit na jejich podvědomí a získávat je pro věci, které ale vůbec nepotřebují. Cena zboží totiž není vždycky vše...