14.10. 2013 • 
2470xVideokamera se perfektně hodí třeba na zachycení neopakovatelných rodinných chvilek, bláznivého chování domácích mazlíčků nebo sportovních událostí. Ale není úplně jednoduché se v současné době zorientovat na trhu s videokamerami, protože v obchodech jich je poměrně velké množství. Z toho důvodu přinášíme několik tipů, aby se čtenáři mohli poměrně dobře zorientovat v nabídce obchodů a vybrat pro svoje potřeby ideální natáčecí prostředek, který bude v dobré cenové relaci. V současné době se výběr videokamery zužuje na digitální videokamery, protože se jedná o ideální pomocníky pro výše zmíněné situace. Analogové videokamery už skončily stejně jako mnohé jiné výkřiky techniky dřívější doby na propadlišti dějin.
Každoročně přicházejí výprodeje skladové elektroniky, kterých se také dá využít a koupit se občas dá i výjimečně kvalitní kousek za výbornou cenu. A právě cenová relace patří k těm nejdůležitějším faktorům, podle nichž se většina lidí při nákupu videokamery rozhoduje. Cena je určena typem snímače, s jehož pomocí se obraz zachycuje.
Ty nejzákladnější modely, které se dají sehnat již od dvou tisíc korun, jsou vybaveny takzvaným CMOS snímačem. O něco pokročilejší modely pracují s CCD senzorem, který oproti technologii CMOS nabízí mnohem lepší a věrnější podání barev a díky tomu získané video mnohem lépe odpovídá realitě. Podobnou kvalitu obrazu také můžete dostat z MOS snímačů. Kamery s MOS a CCD snímači se pohybují na trhu od čtyř tisíc korun výše. Úplně nejlepší dostupný obraz pro amatérské nadšence do videí v současné době nabízejí poloprofesionální přístroje vybavené rovnou několika MOS či CCD senzory. Cena takového přístroje už se ovšem pohybuje na úplně jiné úrovni, konkrétně ji nalezneme v řádech několika desítek tisíc korun, což může být pro většinu lidí zbytečně drahá záležitost vzhledem k jejich potřebám nahrávání. Obdobně jako v případě fotoaparátů, tak i u videokamer se výrobci snaží uživatele nalákat na prémiové funkce. Některé videokamery tedy dovedou podporovat WiFi síť a vestavěné 3G moduly, které dovedou videokameru připojovat k internetové síti. Kamera s touto technologií dovede úplně sama archivovat pořízené záznamy prostřednictvím internetu.
Pořídit si můžete také přístroje, jež dovedou zachycovat 3D obraz, i když jich na trhu zatím ještě není zase takové množství. Dále můžete sehnat videokamery, které mají zvýšenou odolnost a takovým modelům nevadí voda, prach ani písek. Točit se s nimi dá bez možného poškození i v případě nepříznivého počasí, pod vodou, na horách, v poušti či na rozpálené písčité pláži. Vytvořená videa se ve většině případů ukládají na vestavěnou flashovou paměť nebo paměťovou kartu. Sehnat se ovšem dají také modely s pevnými disky, miniDV kazetami či DVD médii. To však většinou platí spíše o profesionálních přístrojích. Většina amatérských videokamer ukládá záznam na paměťové karty.
Nejčastěji se používají karty typu SD nebo jejich zmenšené verze mini SD či mikro SD. Tento typ karet je asi stále nejrozšířenější a používá ho velká část výrobců. Díky tomu je tento typ poměrně dostupný, levný a spolehlivý. Poměrně velkou výhodou videokamer zapisujících na karty je jejich nízká hmotnost a malé rozměry přístroje. Tento typ kamer se hodí také na natáčení v rychlejším pohybu či ve vyšších nadmořských výškách, kde HDD, DVD, BD může přestat fungovat. Záznamy z karet se ovšem musí někam zálohovat, protože nelze nechávat záznamy na jednotlivých paměťových kartách, jelikož by to bylo příliš finančně náročné. V takovém případě je nutnost mít k dispozici počítač, do něhož se dají nahrávky vkládat a případně je zálohovat na médiích. Přenos nahrávky do PC bývá možný díky přímému vyjmutí karty, vložení do počítače a překopírování záznamu, nebo připojením kamery k počítači za pomoci rozhraní USB.
K dalším relativně rozšířeným záznamovým médiím u amatérských kamer je vestavěný pevný disk HDD. U videokamer se používají kompaktní a odolnější mobilní pevné disky, které dosahují kapacitu stovek gigabytů. Mnoho videokamer s vestavěným pevným diskem mají též vstup pro paměťovou kartu, díky čemuž se dá rozšířit záznamová kapacita. Opět se u těchto videokamer musí počítat s nutností ukládání do externího úložného prostoru. Nechávat záznamy na pevném disku se dá pouze do jeho naplnění, protože kapacita není neomezená. Existuje také možnost ukládat si nahraný záznam na vnitřní flash paměť, která funguje obdobně jako videokamera s pevným diskem. Paměťové médium je přímo vestavěno v kameře, tudíž se dá natáčet bez potřeby vkládat paměťovou kartu nebo jiné výměnné médium.
Flash paměť na rozdíl od pevného disku neobsahuje žádné pohyblivé části. Maličké pohyblivé součástky v pevných discích zvyšují riziko, že se s nimi něco stane, kdyby náhodou videokamera upadla. Jako nevýhoda flash pamětí se jeví jejich většinou nižší kapacit v porovnání s pevnými disky. Pořídit se dají také videokamery, které záznam provádí na pásky mini DV. Jejich výhodou je poměrně nízká pořizovací cena kazet i videokamer samotných. Tím ovšem výhody v porovnání s dalšími záznamovými médii končí. Páskové přístroje mají mnohem vyšší spotřebu elektrické energie z akumulátoru a jsou těžší a také rozměrnější. Pásky mini DV se dají přepisovat. Videokamera s formátem mini DV se k počítači připojuje nejčastěji za pomoci rozhraní i.Link. Velkou nepříjemností je přehrávání záznamu z videokamery do počítače, které se provádí v reálném čase. To neznamená nic jiného, než že při přenášení záznamu trvajícího šedesát minut musíte také šedesát minut čekat na přenesení.
Rozdíly mezi videokamerami tvoří také rozlišení. Sehnat se dají kamery s běžným či vysokým rozlišením. V nynější době už se více setkáte s videokamerami zaznamenávajícími obraz ve vysokém rozlišení. A tyto kamery už jsou též cenově dostupnější. Kamery s maximálním rozlišením 1280 x 720 bodů jsou jen mezistupněm mezi obyčejným a vysokým rozlišením, takže je lepší se jim vyhnout a raději investovat více peněz do plnohodnotné HD videokamery. Investice do kamery s vysokým rozlišením se určitě vyplatí, protože videokamera se nestane tak rychle zastaralou. Zajímavou funkcí u videokamery je také stabilizátor obrazu, což má kompenzovat nebo minimalizovat třesení obrazu způsobené chvěním rukou kameramana. Jde o poměrně podstatnou funkci u každé videokamery. Stabilizace může být elektronická, mechanická či optická, přičemž ta elektronická je nejpoužívanější.
K dalším poměrně podstatným prvkům videokamery patří funkce automatického režimu. V takovém režimu elektronika přístroje sama hlídá všechny důležité veličiny za lidského uživatele. K podstatným hlídaným parametrům patří zaostřování, protisvětla a vyvažování bílé barvy. Poměrně ostře sledovaným parametrem optiky je takzvaný zoom, což je proměnná ohnisková vzdálenost. Tato funkce dokáže kameramanovi naprosto plynule přibližovat vzdálenější předměty v záběru. Výrobci se snaží o co nejvyšší číslo, ale to není úplně nutné. Při výběru videokamery se nejedná o až tak podstatný údaj, takže sledování zoomu není zapotřebí. Videokamerou se samozřejmě dá také fotografovat, ale jelikož to není její hlavní zaměření, tak neočekávejte žádné zázraky. Uživatelé i výrobci velice často zapomínají na jeden poměrně důležitý faktor, kterým je kvalita zaznamenávaného zvuku. Zvuková část totiž většinou bývá největší slabinou přístroje. Videokamery se opatřují pouze miniaturními všesměrovými mikrofony, které rozhodně nedokážou zaznamenat kvalitně všechno. Podstatným údajem je také to, jestli videokamera padne dobře do ruky a jak se člověk sžije s jejím ovládáním. Méně podstatné je přídavné příslušenství, které výrovce k videokameře dodává. Obvykle se ke kameře dodává jen základní akumulátor, nabíječka a základní AV video a YUV kabel. Po zakoupení videokamery by se též mělo uvažovat o brašně nebo pouzdru, co dokáže kameru ochránit při přenosu na určité vzdálenosti.
