25.09. 2013 • 
3464xŽivot pokojových rostlin máme spjatý se světlem, vodou, určitou teplotou a půdou. Některé rostliny ale rostou i bez půdy a to v umělém prostředí. V následujícím článku vám dva tyto umělé způsoby pěstování rostlin přiblížíme.
Prvním způsobem je hydroponie, jejíž podstatou je pěstování rostlin v živných roztocích. Těmi buď nasycujeme substráty, nebo rostliny pěstujeme ve speciálních nádobách přímo v nich. Jako nahrážka zeminy se používá drobný štěrk, hrubý písek, perlit, keramzit, mech nebo rašelina a jejich různé směsi. Použité substráty musí být pevné, dostatečně lehké a inertní, což znamená, že nesmějí chemicky reagovat s živnými roztoky. Substráty také musejí mít schopnost poutat velké množství vody s rozpuštěnými živinami a musejí být propustné pro vzduch. Je potřeba, aby se kořeny rostlin v daném substráty dobře „zahnízdily“, a udržovaly tak rostliny ve vertikální poloze. Nejperspektivnějším substrátem pro hydroponii je keramzit. Je totiž dostatečně porézní, lehký, sypký, dobře propouští vodu i vzduch a má velkou vodní jímavost. Kořeny se v něm dobře udrží a dobře se větví, takže pronikají přes celý substrát. Nejlepší je keramzit s hrudkami o průměru 2 až 3 centimetry nebo drcený s částicemi 0,1 až 0,5. Dobrým a dostupným substrátem pro hydroponické pěstování je i rašelina, která však mívá dosti vysokou kyselost, takže je nutné ji před upotřebením neutralizovat křídou nebo dolomitickým vápencem. Když už máme zajištěn vhodný substrát, je potřeba ještě obstarat živný roztok. K jeho přípravě stačí živná sůl a voda. Roztok pak k rostlině přivádíme třemi způsoby. Buď běžnou zálivkou shora, nebo jednorázovým naplněním nádoby či zálivkou zdola. Správně připravené roztoky jsou účinné poměrně dlouhou dobu, stačí je vyměňovat podle druhu rostlin po 35 až 40 dnech. Při hydroponickém pěstování je ale potřeba si vždy uvědomit, že všechny nádoby, s nimiž přichází roztok do styku, musí být vodotěsné a inertní. Nejvhodnější jsou proto nádoby z polévané keramiky a skla, nebo azbestové či dřevěné truhlíky vyložené polyetylénovou folií. Naopak naprosto nevhodné jsou kovové nádoby, zejména nesmaltované.
Druhým umělým způsobem je iontoponie. Při ní nejsou na rozdíl od hydroponie živiny obsaženy v živném roztoku, ale v substrátu, který pak označujeme jako intovýměnný. K zálivce se používá pouze čistá voda. Iontovýměnné substráty bývají sypké, granulované nebo celistvé. Jsou to například tkaniny, plst, lisované brikety či desky z keramzitu.
Hlavní výhodou hydroponie i iontoponie je fakt, že rostliny dostávají optimální složení výživy a dostatek vody, takže dobře rostou a prospívají. Nemusí se už přihnojovat, navíc při hydroponii odpadnou i starosti se zálivkou v době dovolených. Takto pěstované rostliny rovněž méně trpí škůdci a chorobami. Na druhé straně nevýhodou hydroponie je, že v zimních měsících kořeny v roztocích při nižších teplotách často odumírají a do tepla nelze rostliny přenést, neboť by se při nedostatku světla vytahovaly. Mínusem těchto umělých metod je také větší finanční náročnost.
