Jak nebýt sobecký

Pokud vám někdo řekne: „jsi strašný sobec“, rozhodně to není nic lichotivého. Dotyčný tím chce vzkázat, že neberete ohled na jiné, myslíte jen na sebe a na ukojení svých potřeb a v žádném případě se nezaobíráte tím, co by se mělo a co je vhodné. Někdy to lidé řeknou v hádce, aniž by to mysleli všeobecně, ale jestliže podobná slova slyšíte častěji, je nutno se nad sebou zamyslet.

Proč nebýt sobecký?

Kdo je sobec, řekne si – a co, proč by mě mělo zajímat, co si jiní myslí. Jinými slovy – co mě po lidech, já si budu žít tak, jak chci a oni ať mi dají pokoj. To je sice jistým způsobem pravda, ale je dost možné, že s takovým nadhledem na svět brzy zůstane dotyčný jen a jen sám. Což mu zprvu nebude vadit, ale po čase určitě. A zvlášť v tom případě, pokud onemocní, bude potřebovat pomoc jiných. Přesně v té chvíli si vzpomene, a bude se tlouct do hlavy, kát se a naříkat, proč byl dříve takový hlupák a viděl jen sám sebe.

Sobecké dítě

Často se stává, že v kolektivu dětí, a nejvíce se to pozná v mateřské, nebo pak v prvním roce na základní škole, se z nějakého dítěte „vyklube“ sobec. Buď jde o děti, které nemají sourozence a v rodinách jsou hýčkány, jako božská tělesa, anebo děti svojí arogancí a nemožností se s jinými podělit o čokoládu nebo půjčit hračku, vyvíjí jistou zlobou na okolí. Taková zloba je jen převlečené neštěstí, kdy dítě vidí, jak mají ostatní spolužáci pěkné, nové oblečení, hračky, a rodiče si pro ně chodí rádi a s nadšením je objímají. To pro něj přijde skoro opilá matka v rozhajdaných botách a na dítě jen křičí, ať si pohne. Dobrá učitelka si ihned všimne, kde je problém a snaží se situaci řešit. Pokud rodiče nechtějí holé fakty přijmout, pak je dobré zaměřit se přímo na dítě a vysvětlit mu, proč se tak nebo jinak nesmí chovat. Naštěstí později, anebo až v dospělosti z toho dítě vyroste.

Sobec - dospělák

Horší však je, když se sobcem člověk stane během života. To se pak velice stěží odnaučí jim nebýt. Pokud nepřijde skutečně ohromující situace, je to velice nesnadné.

Kdo je sobec

Otázkou také je, kdo je a kdo není sobec. Nejlépe to pozná okolí, protože člověk si sám od sebe neřekne, že je sobec. A pokud ano, a neřeší to, tak je ještě navíc i tak trochu blázen. V době, kdy si to člověk sám u sebe přizná, že neprostým sobcem je, měl by okamžitě začít situaci řešit. Je to úplně stejné, jako s alkoholikem. Že má člověk problém, pozná prvně okolí, a až na naléhání si to většinou sám sobě přizná. Poté už se léčí. A tak to také probíhá u „normálních“ sobců. Když okolí upozorní, pak najednou začne o sobě přemýšlet a zjistí, že jím skutečně je. V tu chvíli je potřeba se zamyslet hlouběji a skutečně si nemilou situaci přiznat a ihned se ji snažit odstranit.

Já, jen já

Základní společná vlastnost všech sobců je to, že neustále myslí jen na sebe. Všechno mohou jen oni, všechno je jejich zásluha, všechno vědí, všechno znají a všichni mluví jen o nich. Je několik druhů sobců, ale každý z nich mluví jen o sobě a za vším vidí sebe, svůj zisk a své potřeby.

Sobec lítostivý

Ten je snad ze všech nejhorší. Dalo by se předpokládat, že to bude naopak, ale zdání jen klame. Pokud je někdo takový ten drsný sobec, na jehož tváři jde jistá nadřazenost znát, ihned se můžeme na něj připravit. Jenže tento sobec, jako typický sobec nevypadá. Dokonce ho na první pohled nejenže nepoznáme, ale i v průběhu, kdy se s ním bavíme, by nám ho bylo líto. Až později, kdy jej známe nějaký ten pátek, zjistíme, že je to sobec jak vyšitý. Mluví jen o sobě v takovém znění, jako že jen on na světě jediný má problémy a jsou zapeklitě složité a jen tak se nedají vyřešit. Kdykoli někdo přijde s tím, že má stejný problém, pak on, sobec lítostivý ho má ještě větší. Libuje si v tom, když je středem pozornosti a všichni ho litují. Tak moc by se vám to zželelo, až byste brečeli. Jenže jakmile procitnete a uvidíte skutečnou stránku věci, pak už lítost půjde stranou. Na tyto lidi bacha, protože v případě, že se s nimi dostanete do sporu, svojí lítostí z vás udělá naprostého hlupáka a hrubiána.

Sobec zahleděný

Toto jsou většinou tiché osoby, sedící někde v koutě. Lidé si jich moc nevšímají a tak ani oni jich. Mají svůj svět a v něm mají jen oni pravdu, nikdo jiný jim nerozumí a ani nemají zájem, své názory někde šířit. Prostě jen oni, sami se sebou a nic víc je nezajímá. Pokud se na takového člověka obrátíte a vyzvete ho, aby si třeba k vám sedl, obvykle to bere jako osobní útok a ještě více na jiné útočí. Z těchto typů se také často stávají atentátníci, masoví vrazi a násilníci, či jinak úchylní lidé. Nabité zlo v nich bobtná a namísto, aby se někomu svěřili prostě, a jednoduše vybouchnou a udělají něco, co od nich málokdo čeká.

Sobec tyran

Již na první pohled poznáte, že tento člověk se cítí být hodně nadřazený. Hlavu má obvykle vzhůru, zejména pak bradu a nedívá se napravo ani nalevo. Jde si za svým, a je mu jedno, co stojí v cestě. Každý mu uhýbá, protože střet s ním není zrovna procházka růžovým sadem. Kdokoli mu bude chtít odporovat, toho shodí, naprosto znemožní takovým způsobem, že příště se mu bude vyhýbat opravdu velkým obloukem. Tento typ sobce si bere, co chce, a kdy se mu chce. Je mu jedno, co si o něm myslí okolí, protože nepřátelé vlastně „ničí“. Tito sobci jsou arogantní a často i velice vulgární. Neznají pojem „nemístná poznámka“.

Jak tedy nebýt sobecký

Když se alespoň v jednom popisu minimálně poznáte a začnete se o sobě dozvídat, že pravděpodobně sobecký jste, pak je nejvyšší čas s tím něco udělat. Říká se, že nikdy není pozdě, ale čím dříve začnete, tím lépe se tohoto „nešvaru“ budete zbavovat.

Stop se zájmenem „já“

Prvně myslete na to, že nejde jen o vás. Nezačínejte větu zájmenem „Já“, ale nahrazujte to jinými, vždy hodícím se do kontextu. Většinou pasuje „my“, nebo pak i podstatné jméno „lidé“ apod. zobecněte svá vyjádření, protože pokud budete neustále omílat všem dokola, co si myslíte, nikoho to brzy nebude zajímat. Ve světě se šesti miliardy lidí je jedno, co si jeden myslí, takže vymažte z paměti „já“ a zkuste používat obecná vyjádření. Namísto: „Já si myslím…“, třeba: „slyšel jsem…“, či ještě lepší: „říká se, že…“. Jednoduché, prosté a nesobecké. Svůj názor vyjádříte, ale nebudete za sobce.

Nejste jen vy

V předešlém odstavci je uvedeno, že je na světě šest miliard lidí. Proč zrovna vy byste měl být něčím výjimečným? Pamatujte, že nejde jen o vás, nemáte problémy jen vy. Když vám někdo něco říká, není dobré neustále přerušovat a vkládat svoji pocity nebo události. Asi nejhorším posluchačem pro vypravěče je ten, který jeho výklad naprosto potápí svými „lepšími“ kousky. Například, pokud si vypravěč koupí novou, drahou televizi, sobec si koupí dražší, uloví velkou rybu, sobec větší apod. V takovém případě nemá dotyčný chuť dále vyprávět a odradí tím i ostatní. I když vás bude svrbět jazyk, nemluvte. Zkuste to vydržet a jen se usmívejte, pokyvujte. Hned budete oblíbenější.

Rozdělit se

Sobec se jasně pozná tím, že se nerad o něco dělí. Takže v práci otevřete bonboniéru, co jste dostali od šéfa k narozeninám a každého spolupracovníka obejděte s tím, ať si nabídne. Hned v jejich očích stoupnete. Malé a jednoduché gesto, které vám přinese příjemnější atmosféru na pracovišti, a navíc nepřiberete tolik, jako když celou bonboniéru spořádáte sobecky sami.

Dělejte radost

Udělejte známým radost. Nezištně a nečekaně. Ráno, než odejdete do práce, připravte pro ostatní rodinné příslušníky snídani. Anebo pošlete svým kamarádům krátkou textovou zprávu, ať mají hezký den. Maličkost, ale udělá velké věci a budou vás mít rádi.